Podle břehu voda hučí,
voda hučí, vítr skučí,
svatá Panna
udýchána
tiskne dítě do náručí.
Voda chladí, vítr mrazí,
cvalem sledují je vrazi,
div že paty
Josef svatý
o kámen si neurazí.
Přišli k poli: rolník seje,
s čela pot se proudem leje.
„Vzrůstej zrní
z hroudy, z trní,
požehnání Bůh ti přeje!
Zachraň nás tu, dobrý muži,
skryjeme se do ostruží!“
A to zkvétá,
stéblo metá,
vlčí mák v něm plane růží – –
Přišli vrazi: „Muži milý,
viděl’s matku přede chvílí?
Nesla dítě,
jedem hbitě,
zmizela nám za obilí!“
– „Viděl jsem ji, je mi líto,
když jsem rozséval to žito“.
– „Mluvíš, blázne,
řeči prázdné,
loni dávno zasel jsi to!“