Skip to content
1867–1942

LEGENDA NEBESKÁ. (I.)

Sigismund Bouška

Modrá louka nekonečná, na ní hoří světla věčná. Světla věčná, zlaté hvězdy, květiny, jež kvetou vezdy.

Měsíček tam bíle zkvítá, slunéčko se s květy vítá. A v té louce kostel stojí v holubiček bílých roji.

Neviděl jsem holubičky, ale Boží andělíčky. Holubice jedna bílá na oltář se usadila.

Milý Bůh na zlatém trůně, bílá Růže v jeho lůně, a z té Růže ptáček vzlétá, Spasitel to všeho světa.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
LEGENDA NEBESKÁ. (I.) · Sigismund Bouška · Poetry Cove