„Hej, hospodo, nás lépe pohosť všecky,
číš novou sem a nové přines necky,
žert frašný provést chcem, nechť starosvětský
dnes zvyk se kaje, truchlí pokrytecky!”
Číš vypita a necky připraveny.
V háv mnicha zhalen, pitím uzarděný,
v ně lehl Masopust a žalmy čteny,
pěl „Miserere“ sbor a lkaly ženy.
Když requiem dle ritu odzpíváno:
„Vstaň!“ volá první, „dost již toho žertu!“
Muž v neckách leží, kolem čadí svíce.
„Vstaň, blázne, přec, snad neusnul jsi, k čertu!
již konec kvasu, nedaleko ráno!“
– Ten v neckách spal a nevzbudil se více.