Tajemný útvare svinutý,
záhadnou zdobený runou!
oceán vidím vzedmutý
zářiti růžovou lunou.
Hleďme tu podivnou malířku!
tu tajemnou kresbu a rýhu!
Sepií črtala na šířku
v klikatém spádu a zdvihu.
Jakoby podmorskou kraslicí
v rukou tím zázrakem točím,
tajemné symboly, krášlící
vodní ten domeček, zočím.
Zdá se mi, vlny maluje
jakoby hřebeny horské,
a do své skořápky vpaluje
domácí ozdoby morské.
Někde tam na dně až ležela,
po vlnách touhou chřadla,
obrazem jejich se zachvěla,
jej zachytla do zrcadla.
Neznámé lodě pevniny,
záhadné dílo lidí,
stínily podmorské krajiny,
lastura na dně je vidí.
Plachty a vysoké stožáry
nesou se majestátně
a škeble jejich útvary
v skořápku črtá chvatně –
Zdiveně hledím v lasturu:
takto si škeble kreslí!
Chápu, jak Tvůrce azuru
skrýt se moh’ do hračky jeslí!