Divy konal pater Serafin
s vyzlacené dómu kazatelny,
nadchnul jeho rety Hospodin:
líčil pekel nejhrůznější klín,
nebes blesky, život nesmrtelný.
Davy hříšných hrnuly se v chrám,
odcházely davy kajícníků,
duše čistil řeči jeho plam,
vracel radost, ničil hříchu klam,
dával sílu prvních mučedníků.
Jako zázrak lid ho velebil,
chválil věhlas, příval řeči prudký...
Zdroj však divu nikdo netušil,
prostičký to jenom žebrák byl,
dole sedě prosil ze všech sil,
by ta slova změnil Pán Bůh v skutky!