A posléz Golgathy již dostoupili paty
a výše hnal se proud a výše stoupal vztek,
křik, posměch, rouhání, dav fariseů klatý
kol svojí oběti v potupný jásal skřek.
A Kristu zbrocené již dolů strhli šaty
a na kříž vážou jej – toť světa hold a vděk! –
Zří hrůzně Barabáš v ty divé katů chvaty,
tu na něm Ježíšův zrak utkvěl mimoděk.
Ó, co v tom pohledu, co divem se v něm třáslo!
Ni stínu výčitky v něm nezřel rozechvěn,
než nebes svatý jas a lásku odpuštění,
i naděj těšící, vše v pohledu tom haslo!
Tu lotr Barabáš se v kajícníka mění,
kles bolem nesmírným i štěstím omráčen.