Ta drahá svoboda, jež cílem touhy byla
mu po čas vězení, jíž přál si dychtivě,
kdy zmíral v pochybách, zda najde na živě
jej rána paprslek, jak teď jím zamrazila!
Smrt, krutou smrt si přál, by v ráz jej rozdrtila,
po jejím údělu teď toužil žíznivě. –
Ven vyšel, – brzy ples jím zachvěl mrazivě,
ó děsnou, krutou věc teď duše jeho snila!
„Kde Kristus je, kde jest?“ tak škytal v rozechvění.
– „O blázne, vesel buď, tys živ, on musí mřít,
hle, viz ty zástupy, jim musíš vděčen být,
tam Kristus zbičován kříž nese k umučení!“ –
– „Pryč, stranou, šílení!“ vzkřik’ Barabáš a v skoku
spěl odtud zděšeně a v každém klopýt kroku.