Ó sílu, sílu všecko povědět,
co andělský si šeptá v nebi ret,
ó křídlo, křídlo cherubů mi schází!
být knězem, mnichem ještě nestačí,
já zrní sil, mně kvete bodláčí,
a v nadšení mém vlastní hřích mě mrazí!
Ó dětskou duši třeba tady mít,
by nebes zpěv směl lyrou mojí znít!
Kol Madon obrazů zřím dětské hlavy,
ty pouze najdou pravý ráje zpěv,
však rmutně teče v žilách našich krev
a lilje spálí příval její žhavý.
Ó třeba věru duše anděla,
by harfa nebes ní se zachvěla
a v čisté, svaté vtělila se písni!
Ty, Gabrieli, křídla svá mi dej,
bych v písni vzlétl v ráje věčný rej,
když světa chmury nitro moje tísní.