Pan farář stůně. – V kostele se modlí
lid všechen za něj po mši každý den,
jda kolem fary, zamyšlen tam prodlí,
zrak ve slzách, se dívá do oken.
A sousedé, jenž dřív se nepohodli,
teď svorně o témž promlouvají jen,
je stesky fary stejně v srdce bodly,
a tkadlec za stavem sní zamyšlen.
Sám kaplan nyní ku nemocným bloudí,
sám do školy i v úřadovně sám,
hor půvaby jej marně z fary loudí.
Pes Beppo lehl pánu ku nohám
a nežere, již týdny smuten leží,
jak sudby symbol zdraví jeho střeží.