Požehnej mi, otče, požehnej mi dnes,
dítě tvé jsem, Kristův řeholník a kněz,
v ornátě teď klekám na kámen,
velebností úcty k tobě omámen:
„Žehnej, otče, zvedni těžkou ruku,
požehnej mi v srdce svého tluku!
Otec chvěl se, ruku pozvedal:
„Otec, Syn, Duch Svatý“ žhavým písmem psal.
Požehnej mi, matko, nejstarší tvůj syn
k oltáři jde nyní, volá Hospodin!
Hle, tvých dětí řady kolkolem
hoří k tobě lásky plápolem:
Žehnej, matko, zvedni drahou ruku,
kouzli štěstí, zažeň trud a muku!
Matka němě, v zmatku trojí dělá kříž,
slzy zrak jí kalí –: „Máti, nevidíš?“