Blesk v mračna píše křivolakým pérem – –
Noc kolkolem, jdu v svitu lampy šerém,
jdu strmou cestou neschůdného vrchu.
Tma po nebi, tma po zemi se plíží,
mrak oblohu, mrak stezku sráznou tíží,
jen časem blesk mi v cestu svítí svrchu,
a zase noc – a zas se blesky kříží.
Muž přede mnou se v temném vzduchu míhá
a zvonek v ruce, v prostor prázdný zvoní,
a nade vším cos jako velká tíha,
to noci stesk, a krok se noří do ní.
Tam podle srázu v temnu les se krčí,
vstříc větví praskot zní a šumot smrčí,
v tom nový blesk! – tam ku nebi kříž trčí.
V té noci černé vichr svatbu slaví,
svůj tanec divý kol mé tančí hlavy,
a do vlasů mi hrčí svoje rythmy,
a lampou šlehá v mihotavé přítmí.
Jdu s Pánem Bohem, ruce bursu drží,
jdu opatrně nad zející strží
a v kamenité rýhy šlape noha –
jdu s veselím, jdu, nesu svého Boha!