Jak onen vichor, jehož mocné proudy
Crau šlehají i moře širý břeh,
tak ducha tvého samorostlý žeh
vlil zemi tvojí oheň v staré oudy.
Tys jiskrou byl, jež v suché padla troudy,
a požár hned se vznesl v plamenech,
byls troubadour, jenž času zvrátil běh
a z minulosti vzbudil lásky soudy!
Tys mocný dub, jenž v rodné, svaté zemi,
se nesčíslným zaryl kořenem,
a koruna tvá hostí ptactva sněmy,
jež pějí snětí tvojich nápěvem.
Tys, divotvorce, vzkřísil jazyk němý,
pěls vlasti čest a svoji našel v něm!