Poslyšte píseň, vítr svál
ji v náhodnou vaši cestu,
stavil se v letu, letěl dál,
nebyl to větrů severních král,
osení vůni nes k městu.
Do vašich zavál kadeří,
ochladil bílé čelo,
zavoněl douškou mateří
a z jeho šepotu znělo:
Z života líchy voní chléb,
v blankytu zaleť tůně,
zamlč se, uslyšíš křídel tep,
po kterých duše stůně.