Své ruce zcela zasvětila Bohu,
jak Maria v své Nazaretské chýši,
když Synu svému roucho bílé tkala
a časem v slzách pohleděla k výši.
A bájné květy časem vyšívala,
a čeho tkla se prsty bělostnými,
to posvětila k Boží službě svaté,
to vyrůstalo tvary panenskými.
Ó Boží Tělo! bílé roušky šila,
i čeho bylo třeba ku kalichu;
v té práci v duchu Božské plenky zřela,
sníc o Ježíšku, rozjímajíc v tichu.
A její ruce panenské se chvěly
a jehlu pustivše se maně spjaly,
co nade hlavou přikloněnou k ňadrům,
hle, andělské se zjevy kolébaly!