Cestou života.

Podle cesty modrou mlhou trčí stromy zedrané, táhnou v dáli, v nekonečno, ostrým větrem šlehané; podle cesty modrou mlhou trčí stromy zedrané. Nové vždy a nové tlupy z mlhy vstanou, v mlhu jdou,

kam ty sněti prohýbané, kam je asi zavedou? nové vždy a nové tlupy z mlhy vstanou, v mlhu jdou. Divní chodci, těžké břímě na šíji má každý z nich. Co v té tíži? jaké břevno? každý z nich svůj vleče hřích.

Divní chodci, těžké břímě na šíji má každý z nich. Jeden úpí, druhý jásá, třetí balvan žene v před jako Sysif novověký vstává, klesá, když se zved’, Jeden úpí, druhý jásá, třetí balvan žene v před.

Chmurná cesta, holé stromy, prázdny listí trčí – kříž! ale všem to břímě kruté nepřichází za obtíž. Chmurná cesta, holé stromy, prázdny listí trčí – kříž. Hle, ten klesl, břímě na něm, již se v hloubi propadá,

a zas jiné davy nad ním, nových břemen hromada. Hle, ten klesl, břímě na něm, již se v hloubi propadá. Co to? davem spěchajících kráčí poutník, tíže prost, jako lilije tou změtí v před se nese, světlý host.

Co to? davem spěchajících kráčí poutník, tíže prost. Smělče, kde máš břímě svoje? – V spěchu vázne celý proud, sterá páž se k ráně zvedá, obtížená kovem pout: Smělče, kde máš břímě svoje? – V spěchu vázne celý proud.

Lilje klesá přelomena a dav spěje s chechtem dál, břímě vzrostlo, ale dále spěje otroků těch cval. Podle cesty modrou mlhou trčí stromy v širou dál.