Když svou mně Zora milostná
na spánky růžnou ruku skloní,
o Tobě, milko, zlaté sny
jí vložím na památku do ní.
A polední když vánek k vám
za slunkem jasným pozaletí,
perutí svou z mých myšlének
dech teplý, milko, přinese Ti.
A večer proudem vzpomněnek
Ti pošlu člunek milko moje;
ten člunek, ten je mysl má,
a přístav pro něj – srdce Tvoje.
Myslí lidé, že měsíček
tepla nevydává,
ale věřte, že to právě
naopak se stává.
Když se s milou při měsíčku
procházíme sadem,
jasný plápol on mi vznítí
ve srdci mém mladém.