Je chvíle ztmívání.
Ni světlo ani stín
v zakletý háje klín
se listím nesklání.
Vše stejné: lupání,
sněť, kůra, dole blín,
pták, jenž pad do houštin,
zvuk, co vsí vyzvání.
Tvar smyt. Jen jeden tón:
zeleň. A na víčka
se plošně klade... Skon?...
Kdo den dnes uhýčká?...
Teď vstává Ticho – – Sní –
vše v rubáš mlhy schví.