VI. Je láska jako hvězda: zhasne

Je láska jako hvězda: zhasne a padne citů do moře, a za okamžik stopy jasné již nezůstane v prostoře.

Pak v duši hlucho, pouští žasne jen měsíc – smutek – nahoře. Je láska jako hvězda: zhasne a padne citů do moře.

Vír zavře se, tiš roucho řasné po rudém prostře obzoře – těm klidný úsměv, vrásky časné těm zase zbyly od hoře.

Je láska jako hvězda: zhasne.