Vám, kteří životy jste položili
za lepší příští bez otroctví hany,
jak zákon vlasti kázal v srdce psaný,
ne ten, jejž odpřisáhnout donutili.
Vám, krev jichž Somma, Piava, Dněpr pily,
jimž hrdinstvím plál v hněvu na katany
ni hanbou šibenic zrak nezlekaný:
Vám vlastní skutky věnec slávy svily.
Co můžem přidat my, jimž zbylo žití!
Tam v dálce ležíte... Ó, dvakrát šťastní,
že nezříte, kam vše se zase řítí.
V tu starých hříchů věčnou bídu vlastní,
zášť, závist, nesvornost... Kdy na ty saně,
kdož dobří dosud, pozdvihneme zbraně?