Růžové dítě, dobrou noc,
prška snů ať se k vám sklání!
Škoda jen, škoda, komůrku
dubová dvířka že brání.
Okénka také vysoko,
réva je žárlivě kreje,
a přec vše dobře, dobře vím,
co se v té komůrce děje.
Úmorem denním znavena,
roucha tíž vrháte s těla,
až ve své kráse tu stojíte
skvělá tak, nádherná celá.
Ňadrem vzdech ještě zachvěje
a pak již, ve vlasech routku,
na lože skokem. – Chvílí tou,
ó, být tam v malém jen koutku!