Když, snivý Ježíši, jdeš po lilijích sněhu,
jak hvězda mořská, jež se v záři chýlí
v dým vonných břehů,
Tvé oko soucitem plá tmavé v svět, jenž kvílí,
dech balsamických rtů Tvých dýše něhu,
když, snivý Ježíši, jdeš po lilijích sněhu.
Ve stříbro míhavé, jež s řízy Tvé se roní,
dav cherubů Tvých v hymnách splývá zlatý,
jdeš Velký, Svatý,
a růže krvavé – Snů lidských Vzdechy – sváty
nad klínem Tvým se do myrt v mdlobách kloní,
ve stříbro míhavé, jež s řízy Tvé se roní.