Mne otrávila láska k vám,
ten cit, jenž plný frenesií
jak rána zžírá, štěstím spíjí
a vrhá v náruč horečkám.
Jak dahlia, jež září tmám,
vy bytosti své poesií
jste lásky skvělou symfonii
mým rozpoutala hlubinám.
Blouznivost Schumanna v ní stená,
žár démonický Beethovena
z ní v hymnech slétá do duše.
Či je to zpěv, jejž do vln kvílí
dva slavíci, již v snách se skryli
v chrám pustý Cudné Venuše?