Jdi duše spat, jsi unavena bděním.
Co prací, trudů, zklamání nes den,
ať zhalí všechny spánek do svých plen,
rád paian tichou kolébavkou směním.
Bajušek něžných jednotvárným pěním
již přivívá se jako vločky pěn
tak hebký, sypký, nadechnutý sen,
spíš krajka, jejíchž květů nedocením.
Mžik, již mne svinul šlář ten nadoblačný.
V tom ke mně sem se světlo prorve mračny
a zalévá mi duši, koupe, jasní.
Jak Velký Kdos by kahan drže v ruce
si do svědomí mého svítil prudce.
Vše našel dobré. Duše, klidně zasni!