Je sladké, první předtucha jak lásky v neurčitých snech, Tvé jméno,
jest jako vánek, šeptající v hyacintů záhonech, Tvé jméno!
Když vyslovím neb zaslechnu je, srdce mé se chvěje
jak při nebeských, věčně smavých, věčně čistých akkordech, Tvé jméno!
Z vln jeho zvuku sálá vášeň spjatá kouzlem něhy,
zní harfy serafů, v jichž sten iránských růží šíří vzdech Tvé jméno!
V něm zemské boly spojují se s nadzemskými slastmi.
v mhách ztichlé moře blaha, v květech nadějí mých spasný břeh – Tvé jméno!
Ó, drahá, nejen ve vidiny snů mých, také v život
mně navždy zářit, výskat, smát se, jásat, tryskat, zvonit nech Své jméno!