V čem Hellas měla nejvíc slunce, žáru
a úsměvů a květů, krásy bujné,
več nejvíc vdechla opojnosti rujné,
co nejsladšího lila do pohárů:
vše vře v Tvé poesie plesném žáru;
tam amethysty, stalaktity slujné
se třpytí, spony, vzácné šperky kujné
na hrdlech kněžen v lásky věčném jaru.
Bok silný nahých Amazonek krotí
tam kentaury, a Florenťanka smědá
si na trůn k plavé Afroditě sedá,
typ žen má plnost Rubensovy choti – –
Tak s antikou se renaissance snoubí.
Kde’s trouveur však, přec nejvíc svůj jsi v hloubi!