Ó, léta jako bujné jarní vody,
jimž do skoku a letu, do svobody!
Ve vašem varu kypí to a víří
a bouří, hárá, mladým vznětem hýří – –
jarní vody!
Tu divokou se strží shluk váš řítí
a se skal obry rvát se sílu cítí;
břeh proudům nestačí; pout vzdory kruší –
vždy vzchopu víc, čím překážky jsou tužší –
jarní vody.
Tu šumně hlubým řečištěm se valí,
jen v před a výš a šíř a hloub a v dálí!
Kde kvetou lásky šerovonná loubí,
že plynou tišej, vášnivěj vrou v hloubi
jarní vody.
V před! Útokem v to, jež jest žití, moře!
V před, kde plá nových horizontů zoře!
V před, kde se meta ideálů výší,
jak slunce sálalo by s nebes říší
v jarní vody!
Tak vln zní píseň – – A po létech dosud,
kdy ve vzpomínkách probíráš svůj osud,
z té doby snah, z té mládí vzletné ódy
vzdech vane ti pln lahody a shody:
Jarní vody – –