Jak ze snů říše
Mab vzdušné dceři,
ve vlasů šeři
vám narcis dýše.
Sad růží v pýše
váš krůček měří –
snad slavík svěří
vám bol můj tiše.
Toť osud lidský:
já nostalgický
dál půjdu sám
a nikdy rety
sklán tužeb hněty
vám nezlíbám.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.