Byl básník cítěním a snů měl plnou duši
o díle velikém, jež by jak zázrak zkvetlo
mu z nitra čistého a požár v mysli vmetlo
a roztavilo vše, co ryzost lidstva kruší.
Dál čekal, čekal v snách to nadpozemské světlo,
měl chvíle, kdy již mnil, že příchod jeho tuší,
jsa k přijímání čist vždy kajicnosti tužší,
a čekal... osudí až sny i život přetlo.
Že čin je všeho zdroj, i v umění že divy
nad všechno nadšení jen tvoří práce, práce,
že jiskra nestačí, též perlík přičinlivý
že třeba ovládat, než tvar vytepeš látce,
znát čela pot, žil trud, zapomněl’s, hochu snivý! –
A u nás ke všemu mít zuby, umět prát se...