Přes horu, přes řeku, v mraku a kouři vichřice jek žene se v přek, západ se chmouří, západ se bouří,
mlhy se válejí. Šum a ryk, skřek. Pitvorné tvary! Zde jak pěst zaťatá s nebe rve cáry, netvor tam posupný důtkami žene
před sebou stádo beránků schvěné, onde jak archanděl točitý meč rozmáv by v seč, na šíji démonu patu svou klad,
do hlubin propasti chystal mu pád. Jiný běs střemhlav již dolů se hroutí, oblačný baldachýn strh si k té pouti – po něm hned ostatní klesat je zříti,
divocí slonové vzadu se řítí, rypcem co chytí, sklátí a zmýtí. Za nimi všechno tratí se v prach, šelem jak dav by, hřbet na hřbetu, táh,
voj vášnivý, jenž by jen po krvi práh. Slyš, jak jich jazyky chlemtají v tmách... Divoký rej. Ej, juchá, hej!
Teď valkyry z mrákavy vyrazí vpřed, na vraných ořích šílený let, vlající hřívy, vlající vlasy, vlající roucha, vlající pásy.
K bouřlivým ňadrům si tisknou a rvou mrtvoly hrdin, jež vezou tou tmou, mraky se svíjejí pod podkovou. Sotva se děvice přihnaly tryskem,
zvířivše kotouče s listím a pískem, šedivé stíny pnou za nimi lkavě ramena bílá, šlář choulí se k hlavě zamotán, slzami promáčen, sdrán:
to nevěsty reků jdou v zbrocený lán, srdce jim krvácí z nejhlubších ran. Právě, když zkosené svaté ty květy líbaly naposled cudnými rety,
děvuchy líté je vyrvaly jim, v cvalů sled nechaly prašný jen dým. Nevěsty kvílejí, nevěsty pláčí, strnisky divoký vichr se stáčí
a hvízdá a píská a sviští a řve, nač vrazí, hned se vším se hrdlí a rve, na konec svane je pápěrkou taky. Nové a nové jdou tuče a mraky,
mlhy se válejí, přechází zrak i, nová a nová zas přikvačí jízda, k štítům skal vzepne se, v orlí až hnízda. Bouře má peruti. Letí a výská.
Vše v přísvitu příšerném, zámhou jenž blýská, se do stínů tajemných choulí a stiská. Vichřice plíská. Proč, duše, se chvěješ? Ó, vím, jaká tryská
ti z hlubiny touha. Již cítím sil vzmach, nad bláto, prach, úžící hrázi, propastí srázy se vichru vznést rázy,
setřást, co kruší, dát svobodu duši, dráp malosti zchromit, konvenci zlomit
a v nesmírno nebes, ve vichru ryk vyrazit z prsou vítězný vzkřik!
Cookies on Poetry Cove