Šla kolem mne jak záchvěv snění,
jak bledá luna na moři,
kdy v proudů šum a větru pění
z mlh závoje se vynoří.
Šla kolem mne. Ó, sprcho štěstí
do duše mojí zavátá,
ó, lásko, jež v mé srdce snésti
chceš v purpur se a do zlata!
Proč že se chvím, proč v jejím jasu
zrak ztrnul, než se nasytil?
Vždyť šla kol mne! – a z jejích vlasů
jsem trochu vůně zachytil.