Vám chválu na jediné struně, krásná, zpívám,
jak do vlasu vám fijal vůně s rosou padla,
jak rovnáte se bledé luně, jež se zchladlá
přec zářněji vždy s nebes tůně kloní k nivám.
Vše v píseň svou, jež touhou stůně, žehrav skrývám,
v ni hleďte – k rozluštěné runě – do zrcadla,
však Ofelií ne, květ v lůně, do vod zvadlá
jež shýbala se v nízkém čluně k lhavým jívám.
Jen neutoňte jako v suně derviš podlý!
Hle, již vám cválá slavně duně veršů příval
na těla sníh, na zlatém trůně syrské modly.
Ó, usmívejte se tak slunně ve svém studu,
já Astaroty o koruně pro vás sníval...
Vás věčně na jediné struně vzývat budu.