Vy, kteří mládím šťastni přicházíte
tam pokračovat, kde mdlá ruka klesá,
ó, dvakrát šťastni, srdce mé k Vám plesá,
že neznáte již pouto do žil vryté!
Synové volní volné Vlasti sníte
jen o lauru, jenž vznese nad nebesa
Vás nadšené. Kdos přísný jména tesá –
snad Osud – v desku dějin. Netušíte?
Jen spějte výš! Kam my jsme nedosáhli,
paž smělou vzpněte, urvat v útok náhlý,
co unikalo bědným Sisyfům.
Vždy k plodné práci však! Dost bořilo se,
teď třeba stavět. Písní v jitřní rose
buď duch Váš čist, a Krása buď Váš dům!