Já nenávidím květů kalichy,
jež na slunci své žhavé barvy mění,
ze zahrad skvostných, padlé do líchy,
ty, na kterých prach peřejí se pění.
Vás nenávidím temné, krvavé,
vás bledé do zlata, jež svadnout může,
jste květy plné klamů, lákavé,
v hyacinty, narcisy a růže!
Já nenávidím vůni voskovou,
tu zahořklou, tu sladkou, spíjející,
ni jásavou, ni ztuchlou, hrobovou
těch, kterým smrť je vtkána v žlutou líci.
Vás miluji, stříbrné lilije,
v jichž lupeny nevinných slze sklesly,
jež s nocí jejích vlasů, lilije,
jste v nadějí mých rakev tiše sklesly.