Uzounkou stezkou mezi smrčím
kol srázných kaskád bystřiny
hloub prodírám se, shýbám, krčím
za ptačím hvizdem v houštiny.
Dech vonný kane letorosty,
jichž vábí svěžím chladem tmáň,
jen občas útlá nad podrosty
se bříza vzpne jak bílá laň.
A vesele si hlavou třese
a tichou písní ševelí.
V mém srdci divá touha hne se,
kdy v šer má laň se zabělí?...