Ve sladkých záchvatech, kdy láska srdcem kane,
já nikdy neslíbám tvé vlasy plné vůně
ni jemné roucho tvé do bledých růží stkané,
má duše nadarmo po polibcích tvých stůně.
V tvých prsů kalichy, z nichž hyacintů vůně
jak něžné záchvěvy tuch nedosněných kane,
svou hlavu zmámenou já neskloním, jež stůně
v stín měkký řízy tvé, v mdlý šarlatu pel stkané.
Co jiným rameno tvé svítí v krépy stkané,
má láska marně v tmách své kantilény stůně,
v mé srdce nemocné a opuštěné kane
bol sytý hořkostí a dechem ostré vůně.
Do nostalgických snů, jichž žárem skráň má stůně,
tvé tělo, lilije v nach inkarnátu stkané,
jak vása nádherná plá plná těžké vůně,
z níž lásky vyhnancům smrt balsamická kane.