Já nevím, co to se mnou,
jak všechen puk by led,
jenž dlouhou dobu temnou
mé srdce v pouta hnět.
Zas rozjásán se cítím
jak skřivan v povětří,
či zvonek mezi kvítím,
kdy v luh se zapestří.
Mně šípek šeptá v keři
a potok z podchvůjí,
že zas mi k jitru šeří,
neb – opět miluji!