Ty přišla jsi mi ve snu
tak plaše stisknout dlaň,
jak v lesní stezky těsnu
se mihne bílá laň.
Tě zlíbat skočím s lože,
je síň však prázdna zas,
jen jak by ještě vzduchem
se třás tvůj zlatý vlas.
Snu hebké to snad struny
ze serafinských lyr –
zpět všeptám sen ti slunný
v jich zpěvů hvězdných vír.
Však hrne-li to zoře
již paprsky v boj s tmou,
já po jich šípech pošlu
ti jitřní píseň svou!