V Něm Poesie všechny tóny slila: čím srdce zoufá, a co lék v ně roní, čím milencům v noc letní šeřík voní, čím nad hnízdem lká holubice bílá;
co vášeň řve, a čím vzdoruje síla, čím duha plá, kdy v smír se nebes kloní, čím lidskost věčný dithyramb svůj zvoní a láska vře, vše zášť ať podemílá.
Je duše Jeho lyra obrovitá, ji Sandalfon svou rukou zladil smavou, v ni tepou burnou rapsodii věky. Sen Hellady z těch zvuků zas nám svítá,
zas Krása rozprostírá všechny vděky. Ó, jděte kolem s obnaženou hlavou! Ne, nemožno Jej pojmout v sonet jeden: toť Proteus, jenž tisíci hrá tvarů,
sněť hrušně zkvetlá ku prvnímu jaru a zas hned sněhem zavanutý leden. Dnes peklem vášně provádí tě v žáru a zítra čistý otevře ti eden...
Ó, šťasten, Jeho poesií veden kdož ocitne se v říši snů a čárů! Tam barvy plají, hudba luzně šplouná, v hvězd mlžinách se zardívají zkazky,
a touhy mají bílých jehňat rouna. Tam nabývá zas peruť síly k vzmachu a pohrouží se v nekonečno lásky – ó, zbýt jí aspoň hrsť zlatého prachu!
Má duše vždy se k Němu sílit vrací, když pochyby se vyrojí a mučí. Mne sladký mistr tiše trpět učí a vytrvat, až bouře přeburácí.
Jsou Jeho písně jako plaší ptáci, hned s jásotem se nazpět slétnou ručí v květ, který bouří ještě krásněj’ vzpučí, v strom, trpkost rubem kosíře jenž ztrácí.
Ba, studánka jsou čistá živé vody, jí ožije, co v srdci odumřelo, nasadí mízu na nové zas plody. Jak vznětů rtem se rozševelí čelo!
Jde Velký Rozsévač, jenž kyne dlaní, kam zrno metne, šíří požehnání. Je dotrpěno. Žel, ni v Smrti neměl’s štěstí, Snu sestrou antickou Ti nezlíbala skráně,
Ty’s nepad jako dub, jejž srazí v jedné ráně blesk bohů závistný se živou ještě klestí. Smrt k Tobě zákeřně se připlížila z tmáně. Tak nesnil’s o duší tom velkém o rozcestí.
Jak šelma s obětí si s Tebou hrála v pěsti, Tě rvala, drtila – Ty’s trpěl odevzdaně. Ó, synu Hélia, vždy nadšeně a bděle vpřed chvátal’s pro světlo, hlad poznání ved směle
Tě výš a výš, ten slib: Eritis sicut Deus. Ty’s rozžeh pochodně. Checht zněl Ti z temnot šedi. Pak dlouho pykat měl’s, jak nový Prometheus. Tvá světla svítí dál. To Tvou je odpovědí.
Cookies on Poetry Cove