Ó, dívky, jděte, jaro v duši zpívá,
v předvečer svatby při měsíčních mhách
pro květy v háje, šerem vlas ať splývá –
jen ztište zpěv, kde šílená se schvívá
a po rtů jedu žízní v matných snách.
Ó, ženy, jděte v sad, kde z květů žhavých
se prolamuje mříže zborcená
a ve paprscích vodotrysků lkavých
milenců touha kvílí nedočkavých,
žár vášní dlouhý, snění bezjmenná.
Však vyhněte se zrezavělé mříži,
jak nemocní za teplých jarních dnů
za kterou bledí trestanci se plíží,
s jichž rukou vlhkých, průsvitných se zhlíží
a třese skvrna vašich zločinů.
Ó, matky, jděte pro podléštky v lesy
kolébkám, z nichž se chlouba vaše skví;
kol chmurných míst však zatajte své plesy,
kde smutné vrby nad růvky se věsí,
v nichž opuštěné matkou děti spí!