Je skromná, domácí a líbezná,
jak na obrtlíku vždy k práci čilá,
přebírá, loupá, krájí, tluče, smílá,
je Popelka a přece princezna.
Má rozhled, jádro ve všem rozezná,
přec nerozumnou upřímně si spílá,
o vlohách nechce vědět roztomilá,
jen prostá chudobka být pomezná.
Tak plachá, uzavřená, netykavá,
má krásu, ctnosti, vše, co dívku zdobí,
vzdělání, bohatství. Nic neuznává.
Stesk závojem jí přihaluje duši.
Chce lepší být a na sebe se zlobí.
Když zadupne si, ví, že jí to sluší?