Že s bolem strávit okamžik, svět celý za to nestojí,
kdys Háfiz děl, a za hlavu že čapka šáhů nestojí.
Rád věřím králi myšlének, vždyť smutek náš, smích, slast i vztek
za modravý kouř cigaret a koflík kávy nestojí.
Je život dým, ten dým je sen, jenž hvězdami snad vyzlacen,
leč za démanty hořkých slz a trpké nářky nestojí.
Ba proti slovům mistrovým já s odvahou si směle dím,
za číši vína žhavého ta komedie nestojí.
A přece – myslit bych se bál, že za mou trýzeň, za můj žal
tvůj úsměv, drahá, jenž s tvých rtů mi časem slétne, nestojí.
To malé za to rouhání by bylo každé pokání,
spíš, Francesko, můj šedý verš za čtení tobě nestojí!