III. Pod balkonem, jenž tmavý

Pod balkonem, jenž tmavý již z tíže květů čněl, pln touhy refrain žhavý mi ještě duší zněl.

Ó žel, že líbat směl, jsem směl jen mžik, nic dél, ó žel! Pln touhy refrain žhavý

mi ještě duší zněl, ó rubín rtů tvých smavý, ó ramenou tvých běl! Ó žel, že líbat směl,

jsem směl jen mžik, nic dél, ó žel! Ó rubín rtů tvých smavý, ó ramenou tvých běl!

To večer byl a lkavý kdes v tichu slavík pěl. Ó žel, že líbat směl, jsem směl jen mžik, nic dél,

ó žel! To večer vyl a lkavý kdes v tichu slavík pěl pod balkonem, jenž tmavý

již z tíže květů čněl. Ó žel, že líbat směl, jsem směl jen mžik, nic dél, ó žel!