Zvad’ v mlhách tiše bledý měsíc,
jak perla bledý v lesy pad’,
pad zlatý, vzňatý z mraků směsic
a zmámen vůní květů zvad’.
Vzdech růží bílých v šero kane,
v tmu klesá šero, rosa v mech,
v mech kane, tane v květy stkané,
mnou vane, plane hořký vzdech.
Jsem unaven tou mdlobou času...
Ten bledý opál, zhaslý v snu,
jak včera, vím, ve vůni vlasu
na bílé šíji naleznu.