Že v skráň i Tebe políbilo stáří?
Ne, nevěřím, vždyť hledím v Tvoje oči,
co chvíli jiskra z hlubin jejich skočí,
vzlet mladistvý a nadšení z nich září.
Ty v životě čteš jako ve herbáři:
ten květ svůj kalich k výším slunce točí,
ten zvonkem zpívá, ten se v stíny bočí,
ten záštím sočí, jedem onen maří.
A pro všecky máš stejný úsměv lásky:
jen jeden přírody čteš zákon všude,
ať zkvete v blín, ať v polí zlaté klásky.
Bouř v sobě vyrovnal’s, jež mořem hude,
klid starých světnic s vůní levandulí.
Kraj Chelčického se v tvé duši tulí.