Z nás každý máme svoji Eumenidu,
jež bičuje a štve nám svědomí,
cos v naší duši vždy se nalomí
a pohne k činu, jenž má v patách bídu.
Tu nejhorší, jež nepopřeje klidu,
jež mravní naši bytost ochromí,
zlou plíseň: usadí se ve stromy,
kmen zdravý hlodá, utajena vidu.
Ta z Eumenid tě za tvé skutky soudí,
ta za lásku, jíž prosté srdce bloudí,
a třetí za liknavost, jíž jsi stonal.
Trest za čin přijmu – má je odpovědnost,
chci trpět rád pro svého srdce bědnost,
přec pálí nejvíc, co jsem nevykonal...