Já cítím ještě stisk tvé ručky bílé,
kdy tance vír nás hnal
a snivý valčík jásaje a kvíle,
nám čaroval.
Ó, že jsem tehdy plach té síly neměl
ti všechno, všechno říc’!
Rej došuměl, sál vystřízlivěl, ztemněl,
sen roztál v nic.
Jen cítím ještě stisk tvé ručky bílé,
kdy hnal nás tance vír,
a vím, že nenajde ni jedné chvíle
mé srdce mír.