Proč chodit jsi mi zakázala
v stín osvětlených oken svých,
jež ztrácejí se v moruších?
Mé srdce k tobě láskou sálá,
což láska se kdy řečí bála?
V hor klínu trčí palác zlatý,
v sněť pláče bystřin vodopád,
ó zanech otce, matku, bratry,
sny lásky se mnou jdi tam lkát!
Proč vzpřísti jsi mi zakázala
bol, který se mi v nitru zdvih’,
v tuš na žlutavých vějířích?
Mé srdce k tobě láskou sálá,
což láska se kdy písní bála?
V jas rozkoší pták výská vzňatý,
v skal tesy šeptá jezer spád,
ó zanech otce, matku, bratry,
žal lásky se mnou jdi tam štkát!
Proč líbat jsi mi zakázala?
Zní polibek jak zvonků smích
na nohou hang-šeu tančících.
Mé srdce k tobě láskou sálá,
což láska se kdy líbat bála?
Vlá vítr v haluz osyk spjatý,
zář měsíc line v srázů spád,
ó zanech otce, matku, bratry
a štěstí lásky nech tam vzplát!