Jsi nejkrásnější vášní zmdlévajíc
a v šeru blednouc pod polibky;
rtů pěna spíjí vůní lipky,
jíž číší kornout jazýčku, tma kštic
co halí nocí východní ti líc:
– „Vždy lásku celou, žádné ždibky,
– vždy stolístku, ne plané šípky!“
tak hymnem Tvého těla hlásajíc.
Ten půvab junonický, hrdý,
bok plný, ňader ovál tvrdý –
dvé rozhněvaných na se holoubků!
Když skráň má mezi ně se tulí,
jak peruti by výš mne snuly
přes vášní propast, hříchů přes hloubku.