Na vlnách sladké kantilény
tvé božské údy splývají,
jak zarosený z vodní pěny
se zvedá k luně leknín zmdlený,
co slavíci v křech zpívají.
Na vlnách sladké kantilény
tvé božské údy splývají.
Do pláče viol klarin výská,
v ston fléten úder tamburin,
jak rozháraná odaliska
kdy v náruč stiská, z oka blýská
ti plam a tryská žár v můj spleen.
Do pláče viol klarin výská,
v ston fléten úder tamburin.
Vždy náruživěj kastaněty
svůj rythmus chřestí vášnivý,
již dechem bouřným dmou se rety –
ó, jaké vzněty v srdce vsety!
Sem květy a sem olivy!
Vždy náruživěj kastaněty
svůj rythmus chřestí vášnivý.
Z tmy napuštěných nardou vlasů
ti prsu vyplul půlměsíc,
znik v jasu sponě chrysoprasu,
spit jeho plnem, zírám v žasu,
jak okrouhlí se víc a víc...
Z tmy napuštěných nardou vlasů
ti prsu vyplul půlměsíc.