S očima v obzor upřenýma
jdu, tam jdu s odhalenou šíjí.
Čas míjí, čas tak divě míjí.
Oprátka s návrší se dívá,
oprátka namydlená kývá
kořisti jisté.
Ježiši Kriste,
Jen vzpříma. – Jen vzpříma –
Již pod ní. Vše zří na zrádce.
V setníka očích plá
hněv, odpor, zloba zlá –
Jen nebát, nebát se.
Hranice Mistra Jana plála.
Klidnými doušky Sokrat
vypíjel hořký jed.
Tam umíral jsem stokrát.
Teď už bych nedoved?
Jen nebát, nebát se –
Posledním prudkým vzporem
před druhů rozšířeným zorem
se vyšvihuji k oprátce.
Nesnesně vzdychla čísi hruď.
Mamičko, zemi, sbohem buď.